Občanská záložna v Kožlanech

 

            Občanská záložna v Kožlanech byla založena roku 1871 a patřila ve své době mezi jednu z prvních záložen v okolí. Nacházela se v dolejším konci Kožlan v patrovém domě u Lomičků (Daňků) čp. 150. Po dokončení stavby nové radnice roku 1911 přechází pak natrvalo do přízemí této nové budovy a tam zůstává prakticky až do konce své působnosti.

          Záložna měla od počátku neomezenou důvěru a přízeň místního, ale i okolního občanstva a byla největším mecenášem kultury, umění a všeho pokrokového. Proto také hned po svém založení zakládá po své členy ústavní knihovnu, která zanedlouho obsahuje velké množství knih a stává se v roce 1907 již knihovnou veřejnou přístupnou veškerému obyvatelstvu a v oblasti sociální se pak záložna stává pro město naprosto nezastupitelnou.

          Členové záložny byly svým složením většinou drobní řemeslníci, truhláři, tkalci, ševci, hrnčíři a zemědělci. Vedení peněžního ústavu bylo volitelné a podléhala rozhodnutí valné hromady, která se konala pravidelně každým rokem. A po dlouhá léta pracovalo vedení ve složení: ředitel Emanuel Švarc, pokladník Kliment Klír a kontrolor účtů městský tajemník Pavel Vyšata. Správní rada pak ve složení: Tomáš Škudera, Josef Péc, Petr Bendl a Čeněk Korb. Dále pak revizní komise Josef Aksamit, Antoním Hopp a Gustav Lajpert ( v mládí nejbližší a důvěrný přítel pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše).

          Již před I. světovou válkou měla Občanská záložna v Kožlanech 462 členů a 793 složených členských podílů. Vklady dosahovaly době výše 875 000 korun rakouské měny a rezervní fond 54.518 korun. A již v roce 1912 poskytovala záložna svým klientům 4% úrok z vkladů včetně placené daně. V té době podporuje Občanská záložna již výstavbu nové měšťanské školy v Kožlanech a poskytuje městu na výstavbu půjčku 100.000 korun rakouské měny (tj. 50.000 zlatých).

          V době válečné a poválečné (1911-1921) zaznamenává Občanská záložna, jako každý peněžní ústav, značné ztráty, avšak brzy a bez velkých otřesů se opět staví na pevný hospodářský základ a patří mezi nejlépe prosperující ústavy v celém kraji.

          V roce 1921 slaví Občanská záložna v Kožlanech 50. výročí záložní a podává na valné hromadě přehled o činnosti ústavu za celou dobu trvání. Výsledkem je rezervní fond ve výši 90.000 korun československých a vklady přesahující několik milionů. Po celou dobu trvání je Občanská záložna hlavním podporovatelem kultury a všech sociálních nadací a podpor pro zvýšení životní a duševní úrovně občanů. Dobrých výsledků během 50ti letého trvání Občanské záložny bylo především dosaženo zásluhou vedení ústavu, který byl vždy v rukou mužů rozvážných, opatrných a v každém směru nezištných. Proto valná hromada tento jubilejní rok 1921 volí opět ředitelem Občanské záložny pana Jana Levého, pokladníkem pana Klimenta Klíra a kontrolorem městského tajemníka Pavla Vyšatu. A v závěru dává návrh na odhlasování půjčky Okresnímu úřadu v Kralovicích na telefonizaci okresu ve výši 100.000 korun s nejnižším 5% úrokem.

          A tak více než 50 let sloužila Občanská záložna v Kožlanech svým vkladatelům, a to až do roku 1923, kdy utrpěla finanční ztrátu půjčkou kožlanskému občanu Tomášovi Škuderovi (1872) a musela vyrovnání řešit konkurzním řízením jeho majetku. Dlužník, dříve rodově usedlý na gruntě čp. 96 a později na usedlosti čp. 24, dosud zámožný a vážený občan, ztrácí uvaleným konkurzem volitelnost do zastupitelstva městských orgánů a všech jeho komisí, a proto je za náměstka starosty za něho zvolen František Topinka z čp. 101 a za člena místní školní rady pak František Ipolt z čp. 176.

          Finanční ztráta, kterou záložna utrpěla, byla za souhlasu valné hromady pak uhrazena z rezervního fondu  Občanské záložny, který v té době dosáhl již výše 128.000 Kč, takže majitelé vkladů žádnou škodu neutrpěli. Avšak přes veškeré vyrovnávání byla přece jen důvěra ústavu otřesena, neboť vzniklá panika způsobila i vyzvedávání vkladů a nebylo málo jedinců, kteří se na veřejnosti nebo v hospodě holedbali, že " už je mají u těla" a plácali si na plnou prkenici v náprsní kapse. Paradoxem však bylo, že nejbolestivěji se toto vyrovnání dotklo těch nejchudších, neboť všechny sociální a chudinské příspěvky, které Občanská záložna v nemalé míře těm nejchudším trvale poskytovala, byly sníženy na minimum, a to včetně povinných školních poplatků pro děti chudých rodin.

          Z důvodu finanční ztráty záložny rezignuje její dlouholetý pracovník a pokladník Kliment Klír na svoji funkci ze zdravotních a rodinných důvodů a pro spříznění s dlužníkem. Truhlář Kliment Klír (1856) z čp. 13 byla dlouholetým členem Občanské záložny v Kožlanech jako člen ředitelstva, revizor účtů a poté i pokladníkem (zemřel v Praze r. 1929).

          Valná hromada poté volí většinou hlasů nového pokladníka pana Gustava Lajpetra z čp. 14. Ředitelem záložny ale nadále zůstává Jan Levý čp. 126 a kontrolorem městsk tajemník Pavel Vyšata. Předsedou nového výboru Občanské záložny je zvolen Albert Lajpert, místopředsedou V. Bobisud z čp. 159, Em. Rabštejnek z čp. 200, Theodor John z čp. 88, Čeněk Korb z čp. 106, Valentýn Střela (z potoka) a revizory pak František Bunda, Václav Pěnkava z čp. 94 a Arnošt Rabštejnek z čp. 236.

          Na dům dlužníka čp. 24, pozemky a veškeré jmění včetně živého a mrtvého inventáře byla vypsána dne 2.4.1923 veřejná dražba a nevyla to radostná událost. Nepřišlo mnoho kožlanských občanů, ani zvědavců, jen těch nejotrlejších. Nebyl to hezký pohled na vyvádění a dražení koní, krav, ovcí a malého telátka a pláč přihlížející manželky a dvou dospělých dcer z pavlače patrového domu dlužníka.

          Původní záměr, že obec zakoupí dům pro potřebu města na byty pro sociálně slabé, byl odvolán, a tak kupuje dům Václav Kučera z Kožlan čp. 250 a dlužník s rodinou natrvalo odchází. Nemohl zůstat tam, kde zklamal, neboť udělal velkou životní chybu, když převzal roli ručitele za svého zadluženého společníka JUDr. Černohorského, vzdáleně spřízněného, majitele pily, statku a rozsáhlých pozemků, který přišel do konkurzu.

          Zná venkov, nemohl by se již nikdy se ctí podívat kožlanským lidem do očí. Tvrdě pracující lidé tak snadno neodpouští. Nejméně tři generace by jeho potomkům stále otloukali jeho hříchy o tvář, a proto odchází. A když zde nemohl dožít svůj pozemský život, kde prožil svoje krásné dětství a mládí, nechává se alespoň později po své smrti (1961) zde pohřbít v tichém koute kožlanského hřbitova. Je to také jediné místo, kde venkovští lidé již všem  odpouští.

          Ale těžce musel odčinit svůj životní nezdar i původce všeho. Dr Černohorský, který byl ještě zatížen hříchem, jehož se dopustil na mlynáři Cachovi a Kubojc mlýně. Byl to polední mlýn na Javornici před soutokem s Breounskou, který byl vklíněn do pozemkové enklávy majitele chříčského statku Dr. Černohorského. A bylo to po první světové válce, kdy mlynáři padli ve válce dva synové, František a Václav a třetí syn Vilém byl po válce stále nezvěstný. V té době začal majitel statku na mlynáře naléhat, aby mu mlýn i s pozemky odprodal. Mlynář se dlouho bránil, ale když několik let po válce se jeho syn Vilém stála nevrací, ztrácí poslední naději a souhlasí s prodejem.

          Zanedlouho po prodeji přichází mlynáři od syna dopis z ruského zajetí, že se již těší na brzký návrat domů. Avšak velkou otcovu radost z návratu tížilo svědomí, že prodejem mlýna připravil svého jediného syna  o domov a majetek. Žádal proto Dr. Černohorského, aby koupi zrušil a mlýn mu vrátil, ale nový majitel stál tvrdě na svém. Mlynář klek a zoufale prosil, ale marně. Ba ani přímluva a prosba chříčského faráře nepomohla. A tak mlynář Cach jednoho dne ze zoufalství ukončil pod okny svého bývalého mlýna svůj život ranou z pušky. Ale ani Dr. Černohorský se dlouho netěšil ze svého života. V konkurzu přišel o všechen majetek, manželka se otrávila a on sám také brzy umírá. Snad ho přece jen tížilo svědomí.

          Peněžní ústav se však i po tomto nezdaru rychle zotavuje a roku 1927 valná hromada opět volí Jana Levého jako ředitele záložny, pokladníkem pana G. Lajperta a kontrolore městského tajemníka Pavla Vyšatu. Členy výboru pak Arnošta Rabštejnka čp. 236, Václava Klíra čp 86, Františka Topinku čp. 101, Josefa Pécu čp. 194, Emanuela Bureše čp. 110 a náhradníky Václava Vajse čp. 12 a Celestýna Nového čp. 66. Často volený Jan Levý byl  člověk velice rozvážný, důvěryhodný a naprosto nezištný. Byli bezdětní a bydleli u dolejší branky čp. 126 a vychovávali tři Řihojc děti po zemřelé sestře paní Levé, děvčata Marii, Žadnu a chlapce Františka (Marie se pak provdala za ševce Arnošta Vožeha a tím přešla usedlost čp. 126 trvale do rodu Vožehů, kde se v tehdejší době říkalo u "Kadličků").

          Roku 1929 se Občanská záložna zapisuje jako společenstvo s ručením omezeným a má již 7 milionů vkladů a 400.000 Kč v rezervním fondu. U volných vkladů nabízí 4,5 % úroku, u 4 měsíčních výpovědí 4,75% a u půlroční výpovědi ř%. V roce 1934 Občanská záložna vypisuje konkurz na účetního, který vyhrává účetní kruhové cihelny v Kožlanech Václav Mařík a ten setrvává v záložně až do konce její existence. Roku 1936 má záložna již 497 členů, kteří vlastní 5.842 podílů, rezervní fond ve výši 574.511 Kč a za minulý rok vykazuje zisk 43.578 Kč. V témže roce pak upisuje ještě půjčku 100.000 Kč na obranu státu. A do budoucna pak připravuje plány na výstavbu nové budovy Občanské záložny ve středu města.

          A tajemství úspěchu kožlanské záložny? Byli to všichni, prostí a poctiví lidé a svoje funkce vykonávali za skromnou odměnu. Dopoledne byli v záložně, ale odpoledne již zase ševcovali nebo pracovali na poli. A protože byli poctiví, tak jim k tomu stále stačilo vzdělání, které získali v kožlanské trojtřídce, ve staré škole u kostela u řídícího Hynka Ouvalského.

 

Podle dosud žijících pamětníků.

MVDr. Bohumil Vondrášek


made by Alexis Prag

 

nahore

Kožlany  kulicka
Fotbal     kulicka
E. Beneš kulicka
Autoři       kulicka
Zajímavosti kulicka