Sochař Václav Levý (1820 - 1870)

 

           Přestože slavný sochař Václav Levý nebyl původem z Kožlan, patří stále plným právem mezi významné kožlanské osobnosti. Narodil se 14. září 1820 v Nebřežinech, v malé vesničce u Plas. Jeho matka byla dcerou koláře Antonína Tupého z Plas a jeho otec byl ševcem. Bydleli v malém chudém dřevěném domku krytém doškami na levém břehu řeky Střely v čp. 20 (asi dnes v místech proti pomníku padlých). Dnes bychom ale původní domek marně hledali, neboť ho v roce velké povodně roku 1872 odnesla, jako mnoho jiných, dravá voda rozvodněné řeky. Tam uzřel malý Václav světlo světa, aby se však ještě v ranném dětském věku přestěhoval s rodiči k příbuzným do Kožlan, kde se jeho otec narodil. A kde se také jméno Levých udrželo až do poloviny 20. století. Ale byla-li to přímá větev, není známo.

           V Kožlanech prožívá svoje dětství a mládí jako mnoho chudých kožlanských dětí. Bydlí s rodiči v dolejším konci v malé prosté chalupě stojící podél pěšiny, původně cesty a potoka směřující k "Vrchu". Na okraji Brůhojc, později Pecojc zahrady, nyní parcely čp. 447 pana Sládka. Návštěvou staré kožlanské dvoutřídní školy u kostela (dnes Muzeum) získává skromné základní vzdělání. Jako školák se po škole stává, za živobytí kus chleba a šatstvo, pasáčkem krav a chůvou dětí u Jana Beneše čp. 101, otce maminky budoucího prezidenta. Tam prožívá většinu svého mládí, vyřezává pro děti panáčky z kůry a ze dřeva a pro starého Beneše krásnou dýmku, která se pak u Benešů pietně uchovává po mnoho let jako památka na jeho dětská léta u nich prožitá. A to až do doby, kdy již pracoval jako slavný sochař v Římě.

           Když povyrostl a nechtěl se učit ševcovskému řemeslu jako jeho otec, dávají ho rodiče do učení k truhláři, pravděpodobně ke Klementu Klírovi v Kožlanech. Tam si ho všímá pro jeho umělecké vlohy tehdejší pokrokový kožlanský farář a doporučuje ho k další výchově do františkánského kláštera v Plzni a později do augustiánského kláštera v Lnářích, kde Václav měl strýce fráterem. Tam se měl vyučit jako kuchař kuchařskému učení. Po vyučení je poslán jako kuchař do Drážďan a do bavorského Ludwigsthalu do rodiny skláře Abeleho, kde zaujal svými schopnostmi přítomného hraběte Veitha, který si ho odváží roku 1841 na své panství v Liběchově u Mělníka.

           Na liběchovském zámku se v tehdejší době schází čeští vlastenci, kterých byl hrabě A.Veith štědrým podporovatelem. Byl ale oblíben i u prostých lidí, protože rozšiřoval české knihy a literaturu a propagoval zrušení roboty. A na důkaz toho sám své poddané za symbolický poplatek z poddanství propustil. Na zámku prožíval část svého života i známý vlastenecký a pronásledovaný kněz F. M . Klácel, se kterým se Václav Levý později spřátelil. Ale dojíždí tam i František Palacký, P. J. Šafařík, Dr. Riegr, Dr. F. Braunner, J. V. Frič, Qvido Mánes a někdy i filozof Bernard Bolzano.

           V tomto příznivém a kulturním prostředí žije Václav Levý čtyři roky. V té době je také poslán k českému malíři Josefu Navrátilovi, aby se zdokonalil v kresbě, kde mimo jiné zhotovuje jako samouk první sochu malíře Škréty ke spokojenosti všech. Proto je také poslán za účelem dalšího odborného vzdělání k sochaři Linnovi do Prahy. Brzy se však vrací zpět, protože tesá v jeskyni nedaleko Liběchova 12 polovypouklých sošek z Klácelova "Kulíška" a v liběchovickém parku pak skupinu krásných soch. V životní velikosti sochu Zdenka Zásmuckého, Jana Žižky a Prokopa Velikého. Z té doby je i Blaník a Lumír a relief amorety na skleníku liběchovickém.

           Roku 1845 je Václav Levý poslán za finanční podpory Veithovy do Mnichova na Královskou akademii k dvornímu sochaři Schwanthalerovi, který Levého považoval za svého nejlepšího žáka. Bylo to šťastné období jeho tvořivých sil, kdy se rozvíjel jeho talent. Tam se také formulovala a rozvíjela představa o typu české ženy, jak si ji Václav Levý později ztvárnil v sousoší "Adama a Evy".

           Po pěti letech roku 1850 se vrací Václav Levý do Čech, kde Bachovský absolutismus všude spoutává svobodného ducha. Je nucen se přizpůsobit obecnému vkusu a přijímat za vděk i řemeslné práce na zámku v Ploskovicích a v Zákupech. Jedinou větší zakázkou je pak zhotovení šesti soch pro kostel sv. Karla Boromejského při klášteře Milosrdných sester na Malé Straně v Praze. Jinak většinou žije ve skromných, někdy až nuzných poměrech.

           Aby si zajistil alespoň trochu slušné živobytí, zažádal si roku 1854 o nadaci profesora Dr. Klára s ročním požitkem 500 zlatých, kterou obdržel a odjel studovat do Říma. V Římě pobyl až do roku 1866. Látku k pracím čerpal většinou z náboženského prostředí. Tam vzniklo nejvíce jeho děl: Kristus na kříži s klečícími anděli, Kristus s Marií a Martou pro voj.lázeň. kapli v K. Varech, Madona s kararského mramoru, sousoší Cyrila a Metoděje pro chrám sv. Klimenta v Římě. Neposkvrněnou P. Marii pro knížete Taxise a druhou pro plasský kostel, ve kterém byl kdysi pokřtěn, sochu Františka a Alžběty pro vídeňský Belveder, sochu sv. Jakuba pro chrám v Poličce, Madonu na trůně pro biskupa Strossmayera, 3 polokruhové reliefy na průčelí karlínského chrámu v Praze a sochu sv. Rafaela pro pražský ústav slepců. Při pobytu v Římě ho papež Pius IX. často osobně v jeho atelieru navštěvoval a když mu nastavil ruku k políbení, Levý mu s ní překvapivě a se vší srdečností po sousedsku potřásl, což vyvolalo v tehdejší době velkou nelibost kleru.

           Před návratem do vlasti pobyl Levý nějaký čas ve Vídni. Tam vytvořil sochu sv. Anežky a snad i postavu archanděla Michala pro Zeyerovu hrobku na Olšanech. Ale roku 1867 byl již zase v Praze ve svém hradčanském atelieru, kde žák Myslbek byl jeho pokračovatelem. Tam vytvořil Václav Levý ještě sochu sv. Jana Křtitele pro kapli svatovítského chrámu a sochařskou výzdobu náhrobku rodu Teyereislů v Žebráce. To byla jeho poslední práce. Zemřel po kratší nemoci 30. dubna 1870 a pochován je na vyšehradském hřbitově v Praze, kde hrob je označen jen prostým nápisem - Václav Levý.

           Jako trvalou památku na jeho rodiště byla ještě mimo sochy Neposkvrněné P. Marie v plasském kostele instalována v Nebřežinech soška Panny Marie s děťátkem, která byla roku 1877 slavnostně plasským farářem Janem Šedivcem vysvěcena a usazena do zdi objektu čp. 1 směrem k silnici. Tato barokní budova od Jana Santiniho byla původně  postavena pro z  poddanství propuštěného stavitele plasského kláštera Matěje Ondřeje Koudele z Bílova. Po zrušení  kláštera byla pak sídlem posledního opata Celestýna Vernera. Po jeho smrti ale již sloužila jako továrna na parkety.

           V Kožlanech, kde sochař Václav Levý vyrůstal, byla na jeho památku zasazena deska na staré škole u kostela, ještě za purkmistra Vondáška roku 1876 a za účasti publicisty, novináře a českého poslance říšského sněmu Josefa Baráka z Prahy, následujícího znění: "Památce sochaře Václava Levého, jenž v této obci byl vychován - Umělecká Beseda".    

MVDr. Bohumil Vondrášek


made by Alexis Prag

 

nahore

Kožlany  kulicka
Fotbal     kulicka
E. Beneš kulicka
Autoři       kulicka
Zajímavosti kulicka