Hudební skladatel Josef Holý (1853-1931)

          Hudební skladatel Josef Holý se narodil 12. ledna 1853 v Hlohovicích u Radnic, jako prvorozený syn důlního, Vojtěcha Holého, dřívějšího kožlanského učitele a matky Marie, rodačky z Kožlan. Místo důlního v Hlohovicích přijal jeho otec, aby lépe uživil svoji rodinu. Tam také získává Josef Holý na obecní škole základní vzdělání a doma pak vzdělání hudební, pro které již jako malý kluk projevoval velké nadání. Po ukončení základní školy ho otec zapisuje na reálné gymnázium na Malé Straně v Praze a ubytovává ho v internátě u Křízovníků v naději, že z něho bude jednou báňský inženýr, který po něm převezme místo důlního.

          Avšak Josef nemá pro matematiku a technické předměty valné nadání ani zájem a stále ho to táhne více k muzice. Účinkuje ve sboru jako vokalista a bydlí se svým spolužákem Julkou Kociánem (otcem pozdějšího slavného houslisty Jaroslava Kociána). Poslední dva roky pak spolu bydlí privátně na Malé Straně, na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice, aby se odpoutali od vlivu církve a Křižovníků. A protože z okna jejich bytu byla krásná vyhlídka na Hradčany, často je navštěvoval jejich spolužák Mikuláš Aleš, aby krásu Hradčan zachytil ve svých mnohých kresbách. Josef Holý uchovával v Kožlanech dlouhou dobu jeho kresby, které však později po návratu z Ruska už nikdy nenašel. V mládí byli Josef Holý s Alešem velmi dobří přátelé, ale i v pozdější době se často navštěvovali.

          Zakončení gymnázia bylo pro Josefa Holého neslavné, neboť při reparátu z matematiky musel zkoušejícímu profesorovi slíbit, že v žádném případě na vysoké technické učení nepůjde, a tak se nechal tajně bez souhlasu rodičů zapsat na pražskou konzervatoř. Ale když se to otec dozvěděl strašně se rozzlobil a málem ho z domu vyhnal. A tak Josef hledal pomoc u profesora Bedřicha Smetany, který ho na konzervatoř přijímal. Ten mu však radil, aby vytrval a přislíbil mu i pomoc. Josef Holý studoval v nouzi, kolikrát o hladu hrál po hospodách na klavír a na různých dýchánkách v šlechtických rodinách, kam ho Bedřich Smetana doporučil. A když jeho bída dosáhla vrcholu, ujal se ho sám Bedřich Smetana a poskytl mu zdarma ubytování. U Smetanů bydlel s Josefem Jiránkem, který byl rovněž studentem pražské konzervatoře. Matka mu občas  poslala nějakou aprovizaci a sem tam nějaký uškudlený krejcar, a tak se Josef Holý potloukal na studiích jak se dalo. Někdy se ale Bedřich Smetana a jeho manželka Barbora o oba studenty starali až s péčí mateřskou, na což později Josef Holý rád vzpomínal.

          Vzpomínal ale také na Bedřicha Smetanu jak původně komponoval "Prodanou nevěstu" jako operetu, ale po neshodách s Národním divadlem ji pak předělal na operu a nedovedl pochopit, proč právě "Prodaná nevěsta" slavila takové úspěchy a stala se národní operou. A proč ne "Dalibor"  nebo "Libuše", na kterých si osobně daleko více zakládal. Kdy i sám libretista Karel Sabina se přiznal, že si na libretu "Prodané nevěsty" nedával tak příliš záležet a kdyby byl tušil, co z toho vzejde, byl by celou fábuli trochu lépe a logičtěji propracoval. Vzpomínal také na dobu, kdy komponoval Smetana symfonickou báseň "Vltava", která vznikla z národnostního sporu česko-německé hudební společnosti a stala se pak nejkrásnější českou hudební symfonickou básní.

          Josef Holý po všech peripetiích a hmotném nedostatku vystudoval konzervatoř a varhanickou školu s vyznamenáním, ale nastala mu další starost, jak si zajistit ve svém oboru existenci. Nakonec dostal místo varhaníka u sv. Bartoloměje v Plzni, ale bylo to místo žebrácké a kdyby ho nebyla matka podporovala, nebyl by se ani uživil. Byl to výsměch jeho profesi a existenční porážka. V této duševní depresi píše Josef Holý Bedřichu Smetanovi dopis plný výčitek, že poslechl jeho rady a setrval na konzervatoři a je teď v tak zoufalé situaci, z které nevidí východisko. Náhoda však mu přeje , neboť Bedřich  Smetana má právě v té době vybrat dva své žáky jako profesory hudby a zpěvu pro gymnázium "Institutu Blagorodných děvic" (Ústavu šlechtických panen) v Charkově v Rusku. A tak na podzim roku 1875 Josef Holý odjíždí jako mladý dvacetidvouletý odjíždí do Ruska, aby nastoupil jako profesor hudby a zpěvu na Ústav šlechtičen.

          V Rusku působil Josef Holý třicet let a byl tam velice oblíben. Složil tam mnoho hudebních skladeb jako "Ukolébavka kozácká", "Anděl", "Mužské čtverozpěvy", "Ženské dvojzpěvy" a mnoho různých písní na slova Lermontova a českých písní na slova Vítězslava Hálka. Ale také často koncertoval i před carskou rodinou. Na prázdniny však jezdíval vždy do Kožlan ke své matce, která z Kožlan pocházela a od roku 1876, po smrti svého manžela, tam trvale žila na penzi a je tam také pochovaná (Josef Holý měl v Kožlanech také mladšího bratra Antonína, který byl učitelem a bydleli v Kožlanech čp. 140 a měli dvě dcery Mařenku a Růženku).

          Na dovolenou z Ruska přijížděl Holý vždy v červnu a koncem měsíce srpna odjížděl. Kožlanští se na jeho příjezd vždy těšili, neboť s sebou do Kožlan vnášel bohatý společenský a hudební život. Kdy se kolem něho soustřeďovali všichni milovníci hudby, aby pak pořádali společenské hudební večírky v hospodě "U Majerů" čp. 118, na které se již všichni těšili. Po dobu dovolené byl také stálým hostem ve společnosti, která se scházela na poště pod patronací c.k. poštmistrové Lény Vondráškové, kde se scházeli hlavně kožlanští studenti. Josef Holý byl všude vítaným a dobrým společníkem, oplývající obrovským humorem, který si vyměňoval dopisy s předními umělci, Mistrem Kociánem, Ondříčkem a dalšími.Po trvalém přesídlení z Ruska do Čech a po vypuknutí I. světové války zanechal Holý v Rusku celé své nemalé jmění, včetně nemovitosti, které si za 30 let pobytu v Rusku nahospodařil a které si připravoval na svoje stáří. Přesto svůj typický humor neztratil.

          Uchýlil se ke své sestře do Kožlan a byl stále "kožlaňák". Kožlany měl velice rád a jeho vztahy ke Kožlanům se staly ještě užšími, když si zakoupil v Kožlanech dům č. p. 175 a vzal si manželku z blízkých Hedčan. Po odchodu z Kožlan do Prahy přenechal dům své sestře Marii provdané Hornofové (dnes je majitelem Ing. Oldřich Mudra). Jezdil však stále rád do Kožlan, aby se ve stáří osvěžil alespoň pohledem na stráně Angerbachu a kaštanovou alej u kostela. Ještě v posledních dnech života při pobytu v Praze, když mu někdo připomněl Kožlany, oči se mu rozzářily a hezké nezapomenutelné vzpomínky mu prolétly sněhově bílou hlavou.

          Proto i část svého díla složil na počest Kožlan, na slova kožlanského učitele Alberta Berbla a kožlanského rodáka a básníka Antonína Šnajdaufa. Městu věnoval skladbu "Kožlanské zvony" a píseň "Pod strání Angerbachu", které v Kožlanech dnes již nikdo nezná.

MVDr. Bohumil Vondrášek


made by Alexis Prag

 

nahore

Kožlany  kulicka
Fotbal     kulicka
E. Beneš kulicka
Autoři       kulicka
Zajímavosti kulicka